Gekončík noční – latinsky Eublepharis Macularius, anglicky Leopard gecko.
Gekončíci jsou soumrační a noční živočichové, kteří většinou přes den spí. Je potřeba tento fakt akceptovat a proto pro Vašeho nového chovance připravit správné životní podmínky. Také je potřeba počítat s tím, že se gekončíci nejsou psi nebo kočky, mazlení a neustálé vytahovaní z terária se jim nemusí líbit.
Níže uvedený popis, rady a názory jsou naše osobní zkušenosti a mohou se rozcházet s názory jiných chovatelů. Já věřím, že Vám budou užitečné.
Gekončíci se při správném chovu dožívají cca 10-20 let.
Výběr gekončíka:
Před pořízením gekončíka si rozmyslete, zda chcete chovat samostatného jedince nebo skupinu. U jednotlivce je výhoda menšího terária, nižších nákladů na krmný hmyz a vyhnete se tímto eventuálních „bitek“ mezi dalšími obyvateli terária. U více jedinců v teráriu je potřeba dbát na podobné váhové rozmezí (př. k samičce vážící 60g nedávat jinou samičku o váze 25g).
Při přidávání nových jedinců k vašim stávajícím gekončíkům je dobré nechat nováčka alespoň 2-3 měsíce v karanténě (tj. oddělený box nebo terárium se základními gekončími potřebami, viz níže – zařízení terária) a v této době nechat udělat rozbor trusu ve specializované laboratoři, předejdete tak neočekáváným výskytům nemocí a také vypozorujete jak se gekončík chová, žere, nehubne apod.
Níže Vám popíšu určité tipy k výběru jedince/jedinců.
Samec – pokud se rozhodnete pro samotného samce, bude výhodou, že se nebudete muset bát planých (neoplozených) snůšek. Jediná nevýhoda z mého pohledu je v tom, že pokud se mu rozhodnete pořídit spolubydlícího, musíte volit minimálně 2 samičky (viz popis skupiny). Samci jsou totiž teritoriální a jiného samce by nemuseli snést a to by mohlo vést k vážnému zranění až k usmrcení jednoho z nich.
Samička – pokud se rozhodnete pro samotnou samičku, může se stávat, jak jsem uvedla výše, že bude klást vejce a u neoplozených vajec je (i když minimální) riziko zadržení snůšky. Není to podmínkou, většinou, pokud jsou holky samy, vajíčka vůbec nesnášejí. V případě zadržené snůšky je nutné vyhledat odbornou veterinární pomoc. Samiček můžeme v jednom teráriu chovat několik společně, jen je potřeba ze začátku hlídat, jestli spolu vycházejí a do terária jim umístit minimálně tolik úkrytů, kolik je tam samiček, aby se měly kam schovat, když se nepohodnou. Ovšem zde může nastat problém, když budete chtít k holkám pořídit samce. Na trhu jich je momentálně nedostatek a tak bude nějakou chvilku trvat než seženete toho pravého (váhově či barevně)
Skupina – skupina gekončíků by měla být tvořena jedním samcem a minimálně dvěma či více samičkami. Samci bývají v době páření dosti náruživí a pokud budou mít jen jednu samičku, může se stát, že jí budou tak dlouho chtivě pronásledovat až jí uženou k smrti. Jak je psáno u samiček, u více jedinců v teráriu je potřeba zajistit dostatečné množství úkrytů.
Níže Vám popíšu určité tipy k výběru jedince/jedinců.
Samec – pokud se rozhodnete pro samotného samce, bude výhodou, že se nebudete muset bát planých (neoplozených) snůšek. Jediná nevýhoda z mého pohledu je v tom, že pokud se mu rozhodnete pořídit spolubydlícího, musíte volit minimálně 2 samičky (viz popis skupiny). Samci jsou totiž teritoriální a jiného samce by nemuseli snést a to by mohlo vést k vážnému zranění až k usmrcení jednoho z nich.
Samička – pokud se rozhodnete pro samotnou samičku, může se stávat, jak jsem uvedla výše, že bude klást vejce a u neoplozených vajec je (i když minimální) riziko zadržení snůšky. Není to podmínkou, většinou, pokud jsou holky samy, vajíčka vůbec nesnášejí. V případě zadržené snůšky je nutné vyhledat odbornou veterinární pomoc. Samiček můžeme v jednom teráriu chovat několik společně, jen je potřeba ze začátku hlídat, jestli spolu vycházejí a do terária jim umístit minimálně tolik úkrytů, kolik je tam samiček, aby se měly kam schovat, když se nepohodnou. Ovšem zde může nastat problém, když budete chtít k holkám pořídit samce. Na trhu jich je momentálně nedostatek a tak bude nějakou chvilku trvat než seženete toho pravého (váhově či barevně)
Skupina – skupina gekončíků by měla být tvořena jedním samcem a minimálně dvěma či více samičkami. Samci bývají v době páření dosti náruživí a pokud budou mít jen jednu samičku, může se stát, že jí budou tak dlouho chtivě pronásledovat až jí uženou k smrti. Jak je psáno u samiček, u více jedinců v teráriu je potřeba zajistit dostatečné množství úkrytů.
Zařízení terária:
- Velikost – minimální velikost pro jednoho gekončíka je cca 50x40x40 (délka x šířka x výška), ale záleží na každém, jak velké a rozmanité terárium chce a kolik místa chce svým gekončíkům dopřát.
- Substrát – gekončíci pocházejí z kamenitých polopouští, vhodným výběrem jsou malé (cca 0,5 – 1 cm velké) oblázky nebo třeba přírodní kočkolit (značka Mikeš, apod.). Pozor: v žádném případě nedávejte jako substrát písek nebo kokosové vlákno (tzv. lignocel), gekončík může tento substrát pozřít při krmení a následně se jím může ucpat a zemřít!
- Topení – správná teplota je důležitá, pomáhá gekončíkům, jako studenokrevným zvířatům trávit. Na nejteplejším místě v teráriu by mělo být okolo 35°C (při vyšších teplotách se může citlivá gekončí kůže popálit a ta se pak dlouho hojí), v teplé části cca 26-28°C a v chladné části pokojová teplota. Před umístěním gekončíka do nově vybaveného terária je dobré změřit teplotu v nejteplejším bodě, abyste zajistili správné teplotní podmínky. K topení můžete využít topné kameny, které se dávají přímo do terária, topné podložky, ty se dávají pod terárium nebo topné žárovky.
- gekončíci nepotřebují UV žárovky, jelikož se na slunci většinou nepohybují.
- Vlhký úkryt (kladiště) je potřeba kvůli správným svlekům staré kůže a březí samice do něho snášejí vajíčka. Tento úkryt můžete buď zakoupit, dají se sehnat hezká keramická kladiště, nebo vyrobit z plastové krabičky s víčkem. Vlhký úkryt se plní substrátem, který drží dobře vlhkost (př. vermikulit, který se používá při inkubaci vajec).
- Dekorace – u těch je potřeba dát pozor a vybírat takové, aby si gekončík neublížil, hlavně u vyráběných těžkých dekorací (z kamenů) je potřeba zabezpečit, aby nespadla na vašeho chovance a nějak ho nezranila.
- Misky – miska s čistou vodou je samozřejmostí, dále miska s vápníkem (gekončíci ho pojídají dle potřeby) – obě tyto misky musí být neustále v teráriu (i při zimování) Dále se používají misky na červy, které mají zahnuté okraje tak, aby z nich potrava neunikla.
Krmení:
- gekončík je hmyzožravec a lovec, proto krmíme ŽIVÝMI cvrčky, šváby, sarančaty, lučními kobylkami, moučnými červy, občas i myšími holátky. Krmení je potřeba obalovat ve vitamínech (nemusí se obalovat každé krmení – viz. níže v popisu vitamínů).
- Množství krmení záleží na věku a apetitu jedince. Gekončíci rostou celý život, nejvíce však během 1. roku života. V tuto dobu by měli být krmení téměř denně, po 1. roce života pak postupně snižujte krmné dávky na 2-3x týdně.
- Jednoduché pravidlo: pokud nasypeme gekončíkovi krmnou dávku a ta během chvilky zmizí – krmíme málo, pokud mu potrava v teráriu zůstává i několik dní – krmíme moc. ! Pozor na obezitu, i gekončíci se mohou přejídat a tloustnout. Poznáte to tak, že mají nejenom obří tlustý ocásek, ale za předními packami mají velké boule místo původních dolíčků.
Vitamíny:
Nejvíce vitamínů do stravy gekončíků dostaneme čerstvým smýkaným (na louce
nachytaným) hmyzem. Tuto možnost nemáme vždy, proto je důležité námi zakoupený krmný hmyz obalovat ve vitamínech – nejlevnější a nejběžnější je poměrná směs Plastinu, Roboranu H a Nutrimixu. A jak je psáno v popisu zařízení terária, je potřeba gekončíkům zajistit neustálý přísun vápníku.
Zimování:
Zimování je pro gekončíky přirozenou dobou odpočinku. Před zimováním postupně přestáváme krmit a snižujeme teplotu v teráriu. Zimujeme cca 1-3 měsíce při teplotě 18-22°C. Při ukončení zimování teplotu v teráriu postupně navyšujeme a cca po týdnu začneme krmit. Gekončíci při zimování nespí úplně, pouze hibernují, důležité je proto, zajistit jim přísun vody a hlavně nekrmit.
Ocásek:
Gekončíci, stejně jako většina ještěrů, občas přicházejí o ocásek, který jim opět poměrně rychle dorůstá, říká se mu tzv. regenerát. Při dorůstání většinou není potřeba žádné ošetření, gekončí tělíčko si s tím poradí samo.
Pokud ale rána začne „mokvat“ je potřeba vyhledat odbornou veterinární pomoc.
Dále se může stát, že ocásek začne hubnou, v tomto případě je možné, že má gekončík nějaké parazity, nebo je nemocný. V tomto případě je dobré poslat jeho trus na otestování do laboratoře a nebo navštívit veterináře.
Svleky:
- gekončíci se svlékají podle toho, jak rostou. Před svlekem gekončík zešedne a stará kůže na něm visí. Samotný proces svleku, bývá rychlý, pro gekončíka bezbolestný.
- Většinou po svleku nenajdete žádné stopy, gekončíci starou kůži snědí, je pro ně zdrojem minerálů. Po svleku zkontrolujte, zda si gekončík svlékl všechnu starou kůži, občas se stane, že jim zůstávají nesvlečené prstíky, které mohou tímto i odumřít a upadnout.
Rada: je dobré gekončíka pravidelně vážit a váhy si poznamenávat, lze takto zjistit,
zda správně roste, popřípadě i to, jestli ho netrápí nějaká nemoc. Velký a viditelný úbytek tělesné hmotnosti (u dospělého jedince je to cca 10 g), změna barvy a konzistence trusu, je už třeba řešit se specializovaným veterinářem.